kdo hledá najde

rozšířené vyhledávání ...

Pranostiky

Pranostika na akt. měsíc

Když dne ubývá, horka přibývá.

Pranostika na akt. den

Do svatého Eliáše i pod křovím schne, po něm ani na křoví.

Východ a západ slunce

Slunce vychází:05:04

Slunce zapadá:20:51

Anketa

Líbí se Vám v naší obci?

Celkem hlasů:
1583
Hlasování začalo:
18. 5. 2015
Hlasování končí:
neomezeno

Hlasujte kliknutím na jednu z možností

Svátek

Svátek má Čeněk

Facebook

 

 
 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Historie obcí Bystročice a Žerůvky


Jak dokládají archeologické nálezy, spadají počátky osídlení katastru dnešních obcí Bystročic a Žerůvek až do období neolitu - mladší doby kamenné. Zdejší kraj byl díky výhodným klimatickým podmínkám a úrodné sprašové půdě dlouhodobě osídlen také v mladší a pozdní době bronzové a halštatské. Během tisíciletí tu tak žili lidé mnoha rozličných kultur - např. lineární, moravské malované, zvoncovitých pohárů, popelnicových polí, laténské, patrně také římské... 
        Nejstarší dochovaná zmínka o samotné obci Žerůvky pochází z roku 1078. Tato zmínka se nachází v zakládací listině kláštera Hradiska u Olomouce, kde je obec uvedena jako majetek kláštera. V jeho držení pak ves zůstala až do roku 1784. První dochovaná písemná zmínka o Bystročicích je o něco starší - pochází z roku 1131. Jedná se o listinu, kterou olomoucká kapitula potvrzovala, že v obci vlastní jednu usedlost. Jak z této a dalších nejstarších zpráv vyplývá, měly Bystročice několik majitelů. V polovině 13. století patřilo mezi nejvýznamnější vlastníky obce město Olomouc, které svůj podíl roku 1266 prodalo klášteru Hradisku. Touto událostí se osudy sousedních obcí spojily. Také Bystročice patřily do majetku Hradiska až do 18. století. Klášter měl ve vsi také samotný dvůr o dvou lánech, který dal roku 1481 za roční plat do dědičného držení Janu z Bystročic a jeho manželce Dorotě.
        V 15. století do života obou obcí zasáhly husitské války. Po válkách se zdejší vrchnost snažila poddaným zvýšit do té doby přijatelné robotní povinnosti, aby si tak nahradila válečné škody. Mimoto obě vsi postihly v letech 1468-1469 války mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem, během nichž se vesnic zmocnili stoupenci Matyáše. Do majetku kláštera se pak Bystročice a Žerůvky dostaly až za vlády Vladislava Jagelonského. 
Roku 1512 klášter v Žerůvkách povolil obnovit válkou zničený mlýn. V roce 1528 se pak vzdal ve prospěch poddaných za roční plat práva odúmrtě. Poddaný, který neměl přímého dědice, tak mohl svůj majetek předat i jinému nástupci. Klášter se tímto opatřením snažil podpořit vazbu poddaných k jejich majetku. 
Třicetiletá válka, která se rozhořela v první polovině 17. století, se do dějin obcí zapsala černým písmem. Část bystročických obyvatel byla protestantského vyznání, což bylo pro procházející španělské oddíly vojska Ferdinanda II. záminkou k vypálení obce. Popelem zde lehla většina domů. Obě vesnice pak trpěly i dalšími válečnými událostmi, takže po skončení války zůstaly v Žerůvkách tři grunty pusté, tři domky zůstaly pusté také v Bystročicích. 
        Z roku 1657 pochází zápis o obyvatelích obou obcí. Dozvídáme se z něj, že v Žerůvkách žili dva celoláníci, čtyři sedláci a jeden domkář bez pole. V Bystročicích jsou uváděny dvě větší usedlosti a dvanáct rolníků. V roce 1657 klášter povolil výstavbu 17 nových domků, aby tak přispěl k rozvoji válkou poškozené vesnice. V průběhu 17. století se stále zvyšovaly poddanské povinnosti. Obyvatelé obcí museli odevzdávat vrchnosti velké poplatky a museli vykonávat robotu, nároky na poddané bylo přitom stále větší. Situace se stala natolik tíživou, že se Žerůvky v roce 1705 připojily k prosbě řady obcí na císaře o snížení poddanských povinností, žádost však neměla úspěch. Mimo platby a robotu obyvatele navíc sužovaly další povinnosti, mezi ně patřila např. služba v armádě, která byla až do roku 1802 pro vybrané rekruty doživotní, později se snížila na 10-14 let. Vojsko ovšem vesnicím mohlo také částečně přinášet prospěch, tak tomu bylo právě v Bystročicích a Žerůvkách, kde byl zaveden chov vojenských koní. 
        S 18. stoletím se v obou obcích váže počátek školní výuky. Zprvu zde, jak uvádí kronika, děti vyučoval v domku č.p. 32 "jeden starý člověk", po tereziánských reformách pak byly roku 1775 Bystročice i Žerůvky přiškoleny do Slavonína. Děti ze vsí ale chodily také do dubanské školy a do Olšan. Na počátku 19. století vedl výuku dětí přímo v Bystročicích v č.p. 30 a 31 bývalý slavonínský řezník František Voštinka. Na místě těchto domků pak roku 1837 obě obce společně postavily první školní budovu. K tomuto roku měly Bystročice podle záznamů 63 domů a 349 obyvatel, Žerůvky čítaly 23 domů a 136 obyvatel. V roce 1861 byla zřízena školní knihovna.V 19. století se v obcích rozmohlo pěstování ovoce, to se pak z velké části sušilo. 
V roce 1758 byl zdejší kraj sužován pruským vojskem, které si během svého dvouměsíčního obléhání Olomouce bralo vše, co potřebovalo k životu, z okolních vesnic. Ještě horší bylo pruské tažení k Olomouci v roce 1866. Tehdy před vojskem lidé utíkali se svým nejcennějším majetkem, kronikář Žerůvek uvádí, že útočištěm se mnohým rodinám staly i zalesněné svahy Kosíře. Neštěstí však obcím nepřinášela pouze válka - Bystročice i Žerůvky ve své historii zažily řadu požárů. Nejničivější z nich zasáhl Bystročice roku 1856, při něm vyhořela celá ves kromě tří stavení. Další velký požár tu v roce 1873 zničil 24 domů. Žerůvky zažily nejhorší požár v roce 1842, kdy zde lehlo popelem 9 domů. Vedle požárů obce zažily také několik povodní, rozvodněná říčka Blata zde napáchala mnoho škod. O jedné takové velké vodě vypovídá např. záznam z roku 1860. 
        Při požáru v roce 1856 byla v Bystročicích vedle dalších budov zničena také kaplička. Obec se rozhodla, že postaví novou, tato výstavba však roku 1858 nakonec přerostla ve stavbu kostela sv. Cyrila a sv. Metoděje. Později, v roce 1864, pak byl zdejší dům č.p. 50 upraven na faru. Roku 1860 byla v Žerůvkách postavena kaple Nejsvětější Trojice. V roce 1874 dostal bystročický kostel varhany, roku 1887 se tu osazovaly věžní hodiny. 
V roce 1861 byla postavena silnice k Žerůvkám. Od poloviny 19. století se v Bystročicích rozmohla podomácká výroba - vázání šátků. Svou živnost zde také provozoval kovář, kolář, truhlář, pekař, studnař, řezníci a hospodští - v této době zde byla "horní hospoda", do které chodili hlavně sedláci, a "dolní hospoda", kam chodívali především "malí lidi". Dále zde byly čtyři obchody se smíšeným zbožím, obchod s máslem a vejci, obchod s cukrovinkami, obchod se střižním zbožím a obchod s technickými pomůckami a pumpami. Ve vsi byli dva ševci, obchodník se dřevem a uhlím a obchodník s ovocem a zeleninou. Byla zde také porodní asistentka, dva holiči a dva krejčí. Na konci 19. století je v Bystročicích doložen první tvarůžkář, výroba domácích selských tvarůžků se zde i přes silnou konkurenci okolních obcí udržela i v době první republiky. V srpnu roku 1894 byla v Bystročicích dokončena výstavba nové školní budovy, ta měla vedle učeben již také tělocvičnu. V roce 1899 byla v Bystročicích založena Rolnická družstevní mlékárna, která zemědělcům umožňovala lépe zpeněžit jejich produkci. 
V Žerůvkách se na konci 19. století nacházel obchod se smíšeným zbožím, strojírna a zámečnictví, obchod se střižním zbožím a hostinec, svou živnost zde vykonával také truhlář, švadlena, porodní asistentka a obuvník. Řadu pracovních míst zdejším obyvatelům nabízela také rozvíjející se továrna bratří Sigmundů v nedalekém Lutíně. 
        K roku 1900 tvořilo katastr Bystročic 508 ha zemědělské půdy, k tomuto roku se zde chovalo 86 koní, 245 kusů skotu a 393 kusů vepřového dobytka. Katastr Žerůvek byl o něco menší - čítal 268 ha. Statistika zde uvádí 32 koní, 101 kusů hovězího a 128 kusů vepřového dobytka. V letech 1904-1907 proběhla regulace říčky Blaty. Při získávání hlíny potřebné pro práci přitom v roce 1906 vznikl za Bystročicemi směrem k Dubanům rybník. Ten byl nakonec v polovině 60. let zavezen a na jeho místě jsou dnes zahrádky. Roku 1908 byly staré kostelní varhany vyměněny za nový nástroj. V letech 1911-1912 byla provedena elektrifikace obou obcí. Přelom 19. a 20. století byl obdobím rozvoje kulturního a společenského života. Nejstarším známým spolkem v Bystročicích byl Čtenářsko-pěvecký spolek, o něm se nám však bohužel nedochovaly žádné bližší informace. V roce 1911 v obci vznikla místní organizace Matice školské. 
Rok 1914 znamenal pro obyvatele obcí konec poklidného života. Tehdy vypukla první světová válka. Konflikt, při kterém obyvatelstvo trpělo velkým nedostatkem, ať už potravin, uhlí či dalších, dříve běžně dostupných věcí, si však vyžádal také mnoho životů obyvatel zdejších vsí. Z Žerůvek ve válce padlo 7, z Bystročic 15 občanů. V srpnu roku 1929 byl padlým u školy odhalen pomník. Během války byli v obou obcích ubytováni vystěhovalci z jižních Tyrol. Lidé museli pro potřeby armády odvádět řadu výrobků a předmětů, pro válečný průmysl byly zabaveny také dva ze tří zdejších kostelních zvonů, nové zvony byly na věž vytaženy v roce 1925. Konec války přinesl vznik samostatného Československa. Na oslavu této události tu byla vysazena lípa Svobody. 
Ve 20. letech se obce postupně vzpamatovávaly z prožitých útrap a život se zde pomalu vracel do starých kolejí. Již v roce 1919 byla v Bystročicích založena místní organizace Národní jednoty. V roce 1920 tu pak byl založen Sokol. Ve stejném roce byla zdejší škola rozšířena na trojtřídku. V roce 1922 bylo dokončeno scelování pozemků, které bylo přínosem pro zdejší zemědělce. Zdejší zemědělství v této době zažívalo velkou mechanizaci a modernizaci. Od roku 1925 se tu začal pěstovat chmel, v obou vsích proto byla postavena sušička chmele. V Bystročicích byla zavedena výroba kartáčů a drobného dřevěného zboží, jako např. košťat, malířských štětců, kolíčků na prádlo nebo i šachů, která se zde udržela až do roku 1947, kdy byla přenesena do Mohelnice. Na počátku 20. let bylo v Bystročicích 105 domů a žilo zde na 545 obyvatel, v Žerůvkách bylo domů 36 a žilo tu 213 obyvatel. 
        V roce 1923 byla v Bytročicích dokončena kanalizace. V Žerůvkách byla kanalizace dokončena až v roce 1932, ve stejném roce tu byla vykopána protipožární studna. V letech 1920-1923 proběhla výstavba silnice z Bystročic do Slavonína. V roce 1930 je pak zahájena pravidelná autobusová linka Žerůvky-Bystročice-Olomouc. V roce 1927 byla v Bystročicích dokončena výstavba sokolovny. V době první republiky řada zdejších obyvatel přešla od katolické církve k československé církvi husitské, která v Bystročicích získala roku 1929 samostatnou farnost. Na počátku 30. let svět postihla hospodářská krize, která se nevyhnula ani Bystročicím a Žerůvkám. Doba to byla těžká, pro mnoho rodin představovalo jediný zdroj obživy vázání šátků. Krize se však postupem času překonala a obce tak mohly znovu zažívat určitý rozvoj. O něm svědčí například výstavba nových sedmi domků v Bystročicích v roce 1932. V roce 1934 bylo v obci zřízeno kluziště. Ve 30. letech se v Bystročicích a Žerůvkách rozšířilo hraní házené. Tento sport si v obcích vytvořil vekou tradici, pořádaly se zde turnaje, místní sportovci dosáhli také řady úspěchů - dorostenci se v roce 1956 stali přeborníky ČSR, v letech 1963-1964 se tu hrála i první liga.. V roce 1938 se v Bystročicích ustanovil hasičský sbor, kterému obec zakoupila novou stříkačku. V Žerůvkách vznikl samostatný hasičský sbor až po válce, v roce 1946. 
        Druhá světová válka byla pro lidi dobou strádání a strachu z nacistického teroru. Obě obce zažily represe okupantů proti civilnímu obyvatelstvu - několik zdejších občanů bylo popraveno. Do obcí také přišli němečtí vystěhovalci z Bessarabie, kteří tu k hospodaření dostali několik usedlostí. Pro válečné účely byly znovu zabaveny kostelní zvony (nové obec získala tentokrát až v roce 1991). Na konci války se Němci rozhodli vyhlásit Olomouc za pevnost a bránit ji, v obcích okolo města se tak budovaly protitankové příkopy. Nejinak tomu bylo i v Bystročicích a Žerůvkách. V prosinci 1944 sem přišlo asi 150 totálně nasazených, kteří byli ubytováni ve školní budově i různě po domech. Setrvali tu tři týdny, po které v Olomouci budovali opevnění. Po nich pak přišli němečtí vojáci-zákopníci, kteří pokračovali v budování zákopů. Na těchto pracích se museli podílet také místní muži ve věku 15-55 let. 
S blížícím se květnem 1945 se krajem přesouvalo stále více německé vojenské techniky a vojska, které ustupovalo před blížícími se spojenci. Dne 2. května 1945 v Bystročicích zmizely německé orientační tabule, po zákroku nacistické armády však musely být vráceny na svá místa. Stejně tak se stalo i v Žerůvkách. Žerůvky za války zažily i bombardování ruskými letadly, když byla nechána rozsvícená okna ve zdejší sokolovně, kde probíhala zábava na rozloučení se zákopníky. Bomby naštěstí spadly mimo domy. Těsně před osvobozením v Bystročicích zůstala pouze dvě německá těžká děla a důstojník pověřený vyhozením mostu přes Blatu, kterého však od jeho úkolu odradil starosta obce Štěpán Strava. Důstojníka pak zajali ruští vojáci. Dne 9. května 1945 do Žerůvek přijel první ruský tank...
        Po válce se obě obce musely potýkat s nepříjemným problémem - v důsledku osidlování pohraničí odsud odešlo velké množství obyvatelstva. V obcích tak chyběla potřebná pracovní síla. Krátce po válce zde proto pracovali jako čeledíni a děvečky občané německé národnosti, kteří byli před odsunem soustředěni ve sběrných táborech v Olomouci. O poklesu počtu obyvatel vypovídá také to, že se zdejší škola zmenšila zpět na dvojtřídku. Problém chybějící pracovní síly se stát snažil vyřešit podporou zakládání strojních družstev, aby zemědělské stroje pomáhaly chybějící pracovní sílu nahrazovat. Strojní družstvo vzniklo v roce 1947 také v Bystročicích. K roku 1949 je pak v obci doloženo 7 samovazů, 3 traktory, 13 mlátiček, 5 lisů na slámu a 6 elektromotorů většího typu. Ve stejném roce zahájila Strojní traktorová stanice v Olomouci nucený výkup zemědělských strojů a v obci zůstala jen mlátička. Žerůvky měly v této době ve svém majetku kamenolom, který byl v 80. letech postupně zavážen. 
        V roce 1946 byl v Žerůvkách zřízen místní rozhlas. O rok později se místní rozhlas poprvé rozezněl i v Bystročicích. K roku 1947 se v obci vztahuje také první zmínka o mateřské škole. Ve stejném roce došlo k rozdělení společné knihovny, která do této doby sídlila v Bystročicích. V roce 1950 byl rozšířen bystročický hřbitov. V roce 1951 se v obci ustanovilo JZD, které hospodařilo jako menšinové. O tři roky později se pro svou stagnaci rozpadlo. V roce 1957 se jej nakonec podařilo obnovit, tehdy již do družstva vstoupila většina zemědělců. V roce 1955 se v Bystročicích otevřela pobočka Československé státní spořitelny. V příštím roce místní hasiči v obci postavili svoji zbrojnici. V roce 1957 otevřelo v Žerůvkách spotřební družstvo Jednota obchod se smíšeným zbožím, lidé tak již na nákup nemuseli docházet do Bystročic. V prosinci roku 1958 byl v Bystročicích zřízen samostatný poštovní úřad pro obě obce. Ve stejném roce JZD Bystročice postavilo velkou drůbežárnu, v letech 1960-1962 pak kravín pro 105 dojnic. V roce 1962 se součástí bystročického JZD stalo i JZD v Žerůvkách. V následujícím roce v Bystročicích vznikla místní organizace Českého svazu chovatelů drobného zvířectva, vedle ní zde svou činnost vykonávalo také myslivecké sdružení. Ke kulturnímu životu v obcích přispívali ochotníci, kteří tu pořádali svá divadelní představení. 
        Rok 1964 byl pro obě obce velice významným, dne 14. června toho roku se totiž Bystročice a Žerůvky sloučily v jednu obec se společným národním výborem. V roce 1963 byla v Bystročicích otevřena školní stravovna, o dva roky později tu bylo zřízeno dětské hřiště. V roce 1965 se v obci také vybudoval vepřín pro 500 kusů prasat, v roce 1971 byl dále postaven čtyřřadový kravín, v roce 1973 česačka a o dva roky později sušička chmele. Stará drůbežárna se mezitím v roce 1970 přestavěla na odchovnu telat. V roce 1973 proběhla adaptace hasičské zbrojnice. V roce 1974 se JZD Bystročice stalo součástí JZD Blata, osamostatnilo se pak až v roce 1991, to již jako Zemědělské družstvo Bystročice - Žerůvky. V 70. letech patřil v Bystročicích k aktivním organizacím také Československý svaz žen. K roku 1970 Bystročice čítaly 126 domů, žilo zde na 460 obyvatel. Žerůvky měly ke stejnému datu 54 domů a 209 obyvatel. Blízkost obou obcí ke dvěma velkým městům - Olomouci a Prostějovu - měla na jejich život velký vliv. Vedle ekonomických výhod tu byla také negativní stránka - kvůli dojíždění za prací zde postupně upadal společenský život. 
        Bystročice i Žerůvky mají bezesporu dlouhou a bohatou historii. Částečně o ní mohou vyprávět také památky, které jsou tu dnes k vidění. V Bystročicích to je vedle kostela např. také socha sv. Františka Saleského z roku 1858, socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1820, kamenný kříž u kostela z roku 1895 nebo sousoší Piety ze 2. poloviny 19. století ve výklenku u hřbitova. V Žerůvkách pak vedle kaple Nejsvětější Trojice můžeme vidět např. kamenný kříž z roku 1857 u silnice do Hněvotína, výklenek se sochou Panny Marie Lurdské z r. 1894 při spojovací cestě do Bystročic, kde se nachází také dřevěný kříž s malbou Krista na plechu z roku 1876. 

Použitá literatura: Pospěch, P., Tymonová, M.: Paměti obce Bystročic a obce Žerůvek. OÚ Bystročice, 1996. ISBN 80-85-973-15-4